Co dělat, když dítě spadne na hlavu?

Když dítě spadne na hlavu z výšky, je při vědomí, začne plakat a pohybuje se, s největší pravděpodobností je vše v pořádku. Pokud by došlo při pádu u dítěte ke změně chování, miminko je apatické nebo až příliš plačtivé, snaží se si ulevit různými polohami, zavírají se mu oči, je až moc spavé, zvrací nebo má svalové křeče, zavolejte ihned lékařskou záchrannou službu.

Už v dřívějších dobách se říkalo, že když dítě spadne z výšky, která je menší než jeho výška, většinou vše dopadne dobře. Je pravda, že většina dětiček spustí křik a těžko se uklidňuje, někdy se dokonce propláče až do spánku. Kdyby opravdu usnulo, nechte ho a jen ho stále sledujte, jak dýchá, jestli spí klidně, apod.. Pokud  dítě nemá žádné příznaky, které by nasvědčovaly otřesu mozku nebo jinému zranění (není malátné, nezvrací, dokáže dát hlavu na prsa, při pádu nezvrátilo hlavu příliš dozadu, nemá žádné větší krvácení či zlomeniny, neteče mu sekret z nosu či ucha a hýbe všemi končetinami) není nutné sanitku volat.

Po pádu miminko vezměte do náruče, pohlaďte a konejšete. To je to nejdůležitější, a to právě nejvíce potřebuje. Snažte se udržet klid a nadhled, usmívejte se, i když je to v tu chvíli těžké. Dítěti můžete dát studený obklad, otřete mu slzičky, na děťátko mluvte a konejšete ho, můžete i zpívat nebo vyprávět oblíbenou pohádku.

Jestliže se vám tato nemilá nehoda stane, nebrečte a nevyčítejte si nic. Nejste špatná matka. Pády a šrámy prostě k dětství patří. Nevyhnuli jsme se jim my, nevyhnou se jim ani naše děti a s největší pravděpodobností ani vnoučata. Pamatujte si, že chladná hlava a střízlivé myšlení v takové situaci pomohou vašemu dítěti mnohem více než zbytečná hysterie.

Po pádu ale nutno minimálně 48-72 hodin sledovat 

  1. vědomí ( i ve spánku cca po 2 hod. budit – jestli je dítě probuditelné a reaguje)
  2. symetrii zornic ( jsou stejně veliké a reagují na osvit)
  3. hybnost dítěte a cit
  4. zvracení
  5. změna chování – výrazná apatie, hyperaktivita, agresivita, nadměrná ospalost
  6. ošetřete ránu, pokud je přítomná – očištění, desinfekce, pokud rána krvácí – tlakem se pokusit krvácení zastavit
  7. chladit otok
  8. na modřinku možno aplikovat mast Traumplant
  9. ROZHODNOUT, ZDA POTŘEBUJE BÝT VYŠETŘENO LÉKAŘEM – VŽDY, POKUD SE JEDNÁ O COKOLI ZÁVAŽNĚJŠÍHO NEŽ JE “BOULE NA HLAVĚ” !!!(mírná bolest hlavy a závrať těsně po úraze je normální)
  10. dodržujte klidový režim , větší děti bez fyzické zátěže a pobytu na přímém slunci pár dnů
  • Vyšetření lékařem je nutné, pokud u svého dítěte po úraze zpozorujete:
    • zvracení
    • křeče
    • ztrátu vědomí
    • bolest hlavy zhoršující se, výrazná
    • nenormální chování – výrazná spavost, únava, obtížná probuditelnost nebo naopak zvýšená dráždivost , zmatenost
    • náhle vzniklé obtíže s chůzí, koordinací, řečí, zrakem
    • závratě přetrvávající několik hodin
    • výtok z nosu či uší
    • stále krvácející vzniklá rána (cca 10 min.)

    vždy pokud se jedná o :

    • dítě mladší 6 měsíců
    • pád z výšky více než 1 metr
    • úder rychle letícím předmětem nebo velkou silou
    • Pokud si nejste jisti chováním Vašeho dítěte! 

      Pokud se vydáváte na pohotovost:Pro lékařské vyšetření je důležité co nejpřesnější popis úrazu (z jaké výšky, na jaký povrch, apod…), co dítě dělalo těsně před úrazem a jak se po úraze chovalo.

      Dle závažnosti úrazu a stavu Vašeho dítěte bude zhodnoceno, zda jsou potřeba další vyšetření (neurologické, RTG / CT, apod.), akutní léčba, sledování v nemocnici či může být dítě sledováno doma.

      (Často rodiči vyžadovaný RTG lebky je většinou indikován pouze u dětí do 2 let při zjevném poranění hlavy, u dětí nad 2 roky při poranění větším než 5 cm či zn. impresivní fraktury lebky. Vyjímky jsou pochopitelně možné. CT vyšetření je případně indikováno dle výsledků neurologického vyšetření. Proč ano/ne CT? jedná se o velkou dávku záření, takže by mělo být provedeno pouze pokud je to opravdu nezbytné. Ale jeho výhodou (na rozdíl od MRI, která by dítě nezatížila zářením ) je rychlost, dostupnost a dobrá identifikace akutního poranění mozkové tkáně.)

Co dělat, když se dítě dusí a jak dušení předcházet?

Příčiny dušení u dětí

Ačkoli na dítě dáváte neustále pozor, nemůžete nikdy stoprocentně předejít situaci, kdy se začne dusit. Často se totiž může začít dusit jídlem. Děti jsou navíc zvědavé a rády objevují svět. Kromě jídla je tak vdechnutí drobných předmětů další běžnou příčinou dušení dítěte. Během polykání, se potrava posouvá z úst do jícnu, přičemž současně dochází k uzavření dýchacích cest faryngeální příklopkou, která slouží jako ochrana proti vdechnutí potravy.

Pozor na smích, kašel a povídání u jídla

Hrtanová příklopka se ovšem otevírá během mluvení, smíchu či kašle, což je během jídla nebezpečné. Při uvíznutí předmětu v dýchacích cestách, dochází k nedostatečnému zásobování těla kyslíkem, což je život ohrožující stav!

Jaké potraviny jsou nejrizikovější?

Riskantní je suchá, drobivá strava. Dále malé tvrdé potraviny – oříšky, bonbóny, které při vdechování vyvolají záchvaty kašle, otok a následné dušení se.

Jednoznačně nejčastěji dětem zaskočí tvrdý bonbon. Ten bychom dětem dávat neměli. Bohužel ani želatinové bonbony či jiné cukrovinky nejde označit za bezpečné, neboť i těmi se děti často dusí. Raději volte lízátko. Dítě ovšem musí za každou cenu sedět, aby si lízátko nezarazilo do krku.

Na třetím místě v žebříčku příčin dušení u dětí (po tvrdých a měkkých bonbonech) je maso. Maso se obecně dětem špatně žvýká a mělo by být opravdu měkké a nakrájené na drobounké kousky, než je dětem podáme. Velice rizikový je také párek, který je také častou příčinou dušení. Párek proto krájejte na půlkruhy (kolečko ještě rozpůlit). Za masem následují kosti z ryby. Ty sice nevyplní celou dýchací trubici jako např. maso, ale během chvíle, kdy dítě kašle, sliznice v krku velice oteče a může dojít u dětí velice snadno k úplnému uzavření dýchacích cest.

Mrkev, hrášek, kukuřice, jablko, hrozno. To je ř nejčastějších potravin z kategorie ovoce a zelenina, na které si dát obzvláštní pozor. Mrkev a jablíčko dětem raději dávejte nastrouhané nebo vařené, kdy jsou měkčí a lépe se dají rozkousat. Čerstvý hrášek zkuste rozmačkat vidličkou na plocho a hrozno vždy dětem rozkrojte na půlky, aby se jim snadněji kousalo. Pokud má pecky, odstraňte je. Během letních měsíců je oblíbený meloun. Také u toho si dejte pozor na pecky. Nebezpečný může být i pomeranč. Je opravdu tuhý a není snadné ho rozkousat. Zvažte zda jej raději dětem nedáte vymačkaný v podobě džusu. U mandarinky rozkrojte jednotlivé dílky na půlky.

Bohužel zejména u malých dětí do 1 roku je časté, že jim během pití zaskočí mléko. Dítě by proto mělo pít vždy ve vyvýšené poloze.

Většina rodičů to ví a dává si na to pozor, nicméně není od věci čas od času si to připomenout. Dětem rozhodně nedávejte lískové oříšky nebo jiná semínka v celku. Ořechy jsou velice zdravé a byla by škoda je zcela vyřadit z dětského jídelníčku. Raději ořechy nebo semínka umelte či rozmixujte např. do bábovky nebo do jogurtu.

Nikdy nenechte dítě jíst o samotě!

Velice nebezpečným faktem ohledně dušení u dětí bohužel je, že mnohdy probíhá dušení téměř potichu! Pokud dítě vdechne opravdu velký, kus, který mu ucpe dýchací cesty, nevydá pravděpodobně ani hlásku, maximálně bude bouchat zoufale do stolu nebo kopat nohama. Nikdy nenechávejte malé dítě u jídla samotné! Je potřeba dítě neustále sledovat pohledem!

Abyste předcházeli nebezpečí udušení, měli byste bdát na to, aby děti jedly vždy vsedě. Jak již bylo řečeno, naučte děti, že během jídla nemají mluvit. Neměli by se ani dívat na komediální pohádky během jídla. Stačí aby se začaly hlasitě smát a jídlo jim může zaskočit. Pokud je dítě nemocné a kašle, preferujte vlhkou a tekutou stravu, která do krku snadno sklouzne.

Vždy dětem podávejte k jídlu také pití, aby mohlo průběžně pít. Děti by však neměly pít, pokud mají plnou pusu! Napít by se měly vždy poté, když polknou sousto. Zeleninu vařte nebo napařujte tak, aby ji děti mohly jíst v co nejměkkčí podobě.

Příznaky dušení

Dušení vzniká nečekaně a dramaticky. Postižené dítě nedokáže dýchat ani mluvit, chytá se za hrdlo, posunky se snaží dovolat pomoci. Pokud dušení pokračuje, postižené dítě modrá a později kolabuje v důsledku hypoxie mozku (nedostatečného zásobení mozku kyslíkem). Pokud jsou dýchací cesty ucpány jen částečně, pomůže dítěti silné kašlání, díky kterému může dojít k odstranění překážky. Cizí tělesa malých rozměrů, nemusí způsobit ucpání dýchacích cest, ale při vdechnutí mohou proniknout až do plic. Dítě je pak ohroženo tzv. Aspirační pneumonií – zápalem plic, z důvodu vdechnutí cizího materiálu. A co dělat, když se dítě dusí?

Co dělat při dušení

Vyberte z úst dítěte zbytky potravy či jiných předmětů a přikažte, aby zakašlalo. Prst dávejte do úst, jen pokud překážku vidíte a nehrozí její zatlačení hlouběji do hrdla. Pokud dítě předmět nevykašle, doporučují se tyto manévry.

Dušení miminka do šesti týdnů

Při tichém dušení dochází k úplnému uzavření dýchacích cest. Vzduch nejde dovnitř ani ven a dítěti nejde odkašlat. Začne fialovět  pusince, má vypoulená očka a bledne, vypadá jako hadrová panenka. Pokud se novorozenec dusí mlékem, zkuste udělat z vlastních úst odsávačku a vtáhnout obsah jeho úst do svých – položte ho na záda, jemně mu zakloňte hlavičku, obepněte ústy nos i ústa a opatrně vdechněte, opakujte to 2 až 3 krát za sebou. Pokud to nepomůže, vezměte dítě na předloktí, tvářičkou do dlaně, tělíčko musí směřovat šikmo dolů a v této poloze jej jemně pobouchejte po zádech. Pokud ani to nezabere, střídejte to s odsáváním.

Volejte 155

Vytočte 155 a dejte si hovor na hlasité volání. Nemá smysl ztrácet drahocený čas držením mobilu v ruce. Důležitější je provádět bezprostřední první pomoc. Pokud je nablízku někdo jiný, ať komunikuje se záchrankou on.

Dušení dítěte do 1 roku

Údery mezi lopatky

Položte si dítě v poloze na bříšku na své předloktí. Hlava je uložena níže než hrudník. Předloktí si můžete podepřít vlastním stehnem. Dlaní druhé ruky udeřte dítě přiměřenou silou 5 krát mezi lopatky.

Údery na hrudní kost

Pak položte tuto ruku na zádíčka dítěte. Nyní ho držíte mezi svými rukama jako „sendvič“. Otočte ho (ruce fixují hlavu a krk) tak, že leží na zádech s hlavou dolů na vašem druhém předloktí. Dítě udeřte 5 krát na hrudní kost (na stejné místo, kde se provádí vnější masáž srdce). Na rozdíl od masáže mají být údery silnější, pomaleji vedeny.

Co dělat, když se dítě dusí – větší dítě

Údery mezi lopatky

Podobně jako u malých dětí 5 krát, pokud je dítě při vědomí, v poloze vestoje.

Údery do břicha

Prudkým stisknutím břicha asi v polovině vzdálenosti mezi pupkem a dolním koncem hrudní kosti. Pokud je dítě v bezvědomí, údery se dělají vleže.

Heimlichův chvat

Zezadu obejměte dítě tak, že jednu ruku sevřete v pěst, položíte na břicho dítěte a druhou ruku přiložíte na tu první. Udělejte 5 prudkých stlačení směrem šikmo dovnitř a nahoru. Pokud si nejste jisti, podívejte se na nějaké video na youtube.com.

Po 5-ti úderech mezi lopatky a 5-ti úderech na hrudní kost zkontrolujeme obsah ústní dutiny a odstraníme viditelné tělesa,
Pokud nedošlo ke zlepšení, cyklus úderů opakujeme, dokud nejsou volné dýchací cesty a neobnoví se dostatečné dýchání.
Pokud dítě kašle, nemůže dýchat, jeho kůže začíná modrat a upadá do bezvědomí, okamžitě volejte 155. Hovor dáme na HLASITÝ ODPOSLECH, abychom měli volné ruce. Pokud se vdechnuté těleso nepodaří odstranit a dýchání uvolnit, zahajte masáž srdce.

Úplně poslední naděje na záchranu? Odsávačka na hleny

Co dělat, když se dusí dítě již několik minut a nic nepomáhá? Pokud se vám dosud nepodařilo odstranit předmět z dýchacích cest, dítě je modré a nedýchá, je na čase vyzkoušet odstranit předmět podtlakem pomocí vysavače. Vše konzultujte se záchrannou službou na telefonu.

Vysavač nastavte nejprve na slabší výkon. Pokud máte k dispozici odsávačku na hleny, kterou používáte běžně na nos, použijte ji jako redukci. Zakloňte dítěti hlavičku jako když mu chcete dávat umělé dýchání z úst do úst, vložte odsávačku do krku a zapněte vysavač. Pomalu můžete zkoušet zvyšovat výkon. Kontrolujte, zda již na konci odsávačky neuvízlo cizí těleso.

Pokud se vám podaří předmět tímto způsobem odstranit a dítě stále nedýchá, začněte okamžitě s oživováním dítěte – dýchání z úst do úst plus masáž srdce.

Co dělat, když se dusí dítě – utonutí

Bohužel každý rok mnoho dětí zemře následkem utonutí. Nebezpečí skýtá hlavně zahradní bazén. Zde je nejdůležitější ze všeho prevence. NIKDY NENECHÁVEJTE DÍTĚ U OTEVŘENÉHO BAZÉNU BEZ DOZORU! Bazén by měl být vždy zavřený, pokud se zrovna nikdo z dospělých nekoupe nebo není na blízku. Velice nebezpečné jsou kryty na bazén v podobě plachty! Nejnebezpečnější na utonutí je, že je velice tiché. Dítě se většinou napije vody hned na začátku, kdy do vody spadne. Zatímco vy si v klidu vaříte kávu nebo jste si odskočili na toaletu, dítě může pod vodou bojovat o život, aniž byste cokoli tušili! Někdy se stává, že bazén otevřou starší sourozenci. Je potřeba je důsledně poučit o všech rizicích spojeným s bazénem. V bazénu by také neměly plavat žádné hračky, pokud se zrovna nikdo nekoupe. Často se totiž stává, že dítě do bazénu chce vlézt za nějakou hračkou.

Co dělat, když se dítě topilo ve vodě?

Zde se nesnažíme odstranit předmět z dýchacích cest, ale začínáme rovnou s dýcháním z úst do úst a s masáží srdce! Voláme záchrannou službu.

Laryngitida a alergická reakce

Dalším důvodem k dušení dětí jsou různé alergické reakce, anebo stavy vyvolané bakteriální či virovou infekcí, kdy dojde k zúžení dýchacích cest otokem. Velice závažné projevy může mít laryngitida u malých dětí, kdy dítě vydává typický štěkavý kašel a nemůže se pořádně nadechnout. V takovém případě byste měli být doma vybaveni kortikoidovým čípkem či tabletkou (např. Fortekortin), která zmírní otok sliznic. Pokud nic takového nemáte, použijte Fenistil kapky nebo Aerius, prostě cokoli na zmírnění alergické reakce a otoků sliznic. Pokud dítěti modrají rty, volejte 155.

Píchnutí vosou nebo včelou

Zejména v létě může dítě např. šlápnout na včelu. Nezřídka dochází u dětí prudké alergické reakci. Ačkoli je většinou jen lokální, někdy mohou otéct sliznice v krku a dochází k omezení průchodu vzduchu do plic. Dopředu nemůžete vědět, nakolik bude alergická reakce silná. Pokud vaše dítě píchla včela nebo vosa, raději mu preventivně podejte Fenistil, Aerius, Zyrtec nebo cokoli jiného proti alergické reakci. Kdyby vosa píchla do oblasti rtů jazyka , použijte i lokálně na oblast vpichu nosní kapky př. Nasivin stříknout , ledovat a volat RZP !!!

Resuscitace dítěte, jak je to správně?

Pro začátek si pojďme shrnout to nejdůležitější v dětské resuscitaci:

1. Záklon hlavy

Hned první rozdíl přichází u malých dětí do 1 roku, u kterých dech vyšetřujeme vleže na zádech, avšak volíme pouze neutrální polohu hlavy. Nepokoušejte se proto u takto malých dětí o záklon hlavy, dítěti byste mohli způsobit zbytečná poranění.  

U dětí nad 1 rok věku při vyšetření dechu proveďte záklon hlavy. Jednou rukou tlačte na čelo, prsty druhé ruky táhněte bradu nahoru.

Mýtus 60 — Resuscitace dítěte se neliší od resuscitace dospělého

2. Volání na 155

Jste-li na místě sami a dítě nedýchá normálně (nedýchá vůbec, chrčí nebo lape po dechu), nejprve alespoň minutu resuscitujte a až poté volejte na záchrankuBěhem oné minuty je totiž vysoká šance na záchranu dítěte. Nejste-li na místě sami, resuscitujte a instruujte druhého k okamžitému vytočení 155. Dbejte rad dispečera/ky záchranné služby.

3. DýcháníMýtus 60 — Resuscitace dítěte se neliší od resuscitace dospělého

U naprosté většiny dětí, které resuscitaci potřebují, došlo k DÝCHACÍM obtížím. Příčinou může být vdechnutí cizího tělesa, zvratků nebo třeba tonutí. Z tohoto důvodu:

 

  • resuscitace dítěte má vždy začínat 5 umělými vdechy
  • resuscitace dítěte má obsahovat dýchání z úst do úst

4. Nepřímá srdeční masáž

Dítěti je třeba přizpůsobit hloubku tlaku na hrudník při srdeční masáži. Obecným pravidlem je stlačovat hrudník do 1/3 jeho celkové „hloubky“. U dětí do jednoho roku jsou to 4 cm, u dětí nad 1 rok je to 5 cm. (1) U dětí do 1 roku stlačujte hrudník špičkami natažených prstů.  Nad 1 rok věku dítěte volte ke stlačování hrudníku 1 ruku. U větších dětí je vhodné využít již obě ruce s propletenými prsty, tedy stejně jako u dospělého.

Mýtus 60 — Resuscitace dítěte se neliší od resuscitace dospělého

A jaký zvolit poměr mezi umělými vdechy a stlačováním hrudníku?

Podle Guidelines 2015, které jsou pro resuscitaci v Česku závazné, platí tyto zásady:

  • Pokud nemáte specifické znalosti o resuscitaci dětí nebo jste vyškoleni jen v technice samotné srdeční masáže, zahajte resuscitaci a pokuste se o 5 úvodních umělých vdechůVytočte 155. Dbejte všech rad dispečera/ky záchranky. Bude-li vás k umělým vdechům navádět, postupujte přesně podle jeho pokynů a o umělé vdechy se pokuste. Je pravděpodobné, že vás dispečer/ka bude instruovat k poměru 30 : 2, tedy 30 stlačení, následné 2 vdechy a stále dokola.
  • Pokud jste navštívili kvalitní zážitkový kurz první pomoci a máte opravdu výborné znalosti v resuscitaci dětí, umíte hlavu staršího dítěte kvalitně zaklonit a dítě hlavně dobře prodýchnout (a ne, nejde jen o velký nádech…), pak dítě 5x prodýchněte a dále resuscitujte v poměru 15 : 2. Jde tedy o 15 stlačení hrudníku dítěte s navazujícími 2 vdechy, tento poměr opakujte. Frekvence stlačování by měla být 100–120x/min. Jste-li na místě sami, vytočte 155 až po 1 minutě resuscitace. Zde je totiž vysoká šance na záchranu dítěte. Po vytočení 155 dejte telefon na hlasitý odposlech a v resuscitaci pokračujte za rad dispečera/ky záchranné službyNepřestávejte až do příjezdu záchranářů nebo dokud dítě nezačne plakat, u staršího nezačne-li s vámi komunikovat nebo se začne resuscitaci aktivně bránit.
  • Pokud se rozhodnete dýchání provádět, u dětí do 1 roku se pokuste obemknout jak ústa, tak i nos dítěte. U dětí nad 1 rok věku se provádí již umělé vdechy jen do úst. A protože jsou nos a ústa spojená jednou společnou „trubicí”, je potřeba stlačit měkkou část nosu a tak zamezit úniku vzduchuUmělé vdechy musíte vždy provádět při zakloněné hlavě u dětí nad 1 rok, u dětí pod 1 rok věku volte pouze neutrální polohu a hlavu nezaklánějte. (1) Do nejmenších dětí vdechujte jen objem svých úst. Správnost provedení umělých vdechů ověříte sledováním pohybů hrudníku.   

Mýtus 60 — Resuscitace dítěte se neliší od resuscitace dospělého

Úpal a úžeh u dětí

Děti nemají plně vyvinutou schopnost termoregulace a pobyt v teplém prostředí nebo na přímém slunci pro ně může znamenat nebezpečí vzniku úpalu nebo úžehu.

Úpal u dětí

Úpal je nemoc z přehřátí organizmu. Dochází k němu v situaci, kdy tělo není schopné se samo ochladit pomocí termoregulace a tělesná teplota vystoupá tak, že ohrožuje fungování orgánů v těle. Příčinou může být pobyt v příliš teplém prostředí nebo v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, kdy se tělo nemůže ochlazovat pocením.

Příznaky úpalu u dětí

  • studená, vlhká pokožka, často s husí kůží, i když je dítě v teplém prostředí,
  • slabost, motání hlavy, únava, zmatenost,
  • slabý, rychlý pulz, zrychlené dýchání,
  • nízký krevní tlak,
  • svalové křeče,
  • zvracení,
  • bolest hlavy.

Úžeh u dětí

Úžeh u dětí vzniká především při příliš dlouhém pobytu na slunci. Slunce nadměrně zahřívá oblast hlavy a šíje a dochází k přehřátí.

Příznaky úžehu u dětí

  • vysoká horečka i přes 40°C,
  • zarudlá, suchá pokožka,
  • zrychlený pulz a dýchání,
  • neklid, závratě, zvracení,
  • bolest hlavy, tuhnutí šíje.

Příznaky úžehu se u dětí mohou objevit i se zpožděním několika hodin.

Co dělat v případě úpalu nebo úžehu u dětí

  • dítě odveďte z teplého prostředí a nechte ho odpočívat, nejlépe v leže. Pokud jste venku, zaveďte ho do stínu,
  • uvolněte dítěti oblečení a potírejte pokožku vodou,
  • podávejte vlažné tekutiny, vhodné jsou iontové nápoje,
  • pokud jsou příznaky vážné (viz níže), volejte rychlou záchrannou službu.

Kdy kontaktovat lékaře

  • pokud dítě ztrácí vědomí nebo je zmatené a nedokáže odpovídat na jednoduché otázky,
  • pokud dítě nedokáže přijímat tekutiny,
  • pokud se stav dítěte nelepší po 1 hodině v chladnějším prostředí a podání tekutin.

Prevence úpalu a úžehu u dětí

  • v horkém počasí se vyhněte pobytu na přímém slunci, zvláště kolem poledne,
  • děti oblékejte přiměřeně počasí, oblečení by mělo být lehké a volné, vyrobené z přírodních materiálů,
  • při pobytu na slunci by děti měly mít lehkou pokrývku hlavy,
  • dětem podávejte dostatek tekutin,
  • děti nikdy nenechávejte samotné v zaparkovaném autě.

Atopický ekzém

Atopický ekzém (atopická dermatitida) je chronické zánětlivé onemocnění pokožky, které se objevuje až u 20 %* dětí.

Jak ekzém vypadá

Vzhled ekzému se liší podle věku dítěte. Poprvé se objevuje mezi 2. a 6. měsícem věku, kdy začíná jako začervenalá, svědící místa na tvářích, čele, ve vlasech a na zátylku. Na postižených místech se mohou objevit i drobné vyrážky. Postupně se pak ekzém může šířit i na další místa na těle, zejména na ruce a trup. Kůže na postižených místech může být buď suchá a šupinkatá nebo naopak s vyrážkami a mokvající. Důležitým znakem odlišujícím ekzém např. od seboroické dermatitidy, je svědění postižené kůže. Pokožka dítěte bývá často sušší než je obvyklé u zdravých kojenců. U většiny dětí tento kojenecký ekzém vymizí mezi 2 a 3 rokem věku.
Ve věku 4 až 10 let se u některých dětí objeví další fáze ekzému, tentokrát v podobě ohraničených suchých šupinkatých míst na obličeji nebo v ohybových místech, na vnitřní straně lokte, kolene nebo zápěstí. Kůže vypadá ztluštělá a postižená místa silně svědí. V pubertě se pak ekzém často objevuje znovu a může přetrvat až do dospělosti.

Příčiny ekzému

Nejnovější výzkumy naznačují, že atopický ekzém je geneticky podmíněné onemocnění, při kterém je narušena bariérová funkce kůže. Kůže dětí s atopickým ekzémem je sušší a snadněji propouští cizorodé látky. Pokožka těchto dětí přehnaně reaguje na vnější podněty a vzniká zánět.
Atopický ekzém je často zděděný po rodičích. Zvýšené riziko ekzému mají děti, jejichž rodiče nebo sourozenci měli atopický ekzém, alergii nebo astma.

Kdy navštívit lékaře

Pokud máte podezření, že se u vašeho dítěte objevil ekzém, informujte o tom svého lékaře. Je vhodné, aby lékař dítě prohlédl již na začátku onemocnění, protože pak může lépe posoudit případná zlepšení nebo zhoršení stavu. Pokud se nedaří ekzém udržet v mírné formě, je lepší, aby dítě prohlédl specialista – dermatolog, popř. alergolog. Lékaře navštivte vždy, pokud dojde ke zhoršení ekzému, ekzém se rozšiřuje na větší plochy, mokvá nebo jsou postižená místa zarudlejší než obvykle a na dotek horká.

Léčba ekzému

Cílem režimových opatření je předejít nadměrnému vysoušení a svědění kůže:

  • jak často koupat – názory lékařů i zkušenosti rodičů jsou různé, někteří doporučují méně časté koupání (max. třikrát týdně), aby se pokožka nevysušovala, jiní preferují častější koupání s následným promaštěním pleti. Vyzkoušejte, co vyhovuje vašemu dítěti,
  • voda na koupání by neměla být horká, spíše jen příjemně teplá,
  • omezte použití mýdel, popř. používejte pouze jemná dětská mýdla bez parfemace,
  • masti a krémy na promaštění pokožky nanášejte ihned po koupání (nejpozději do tří minut), aby se dobře vstřebaly. Pokud nanášíte krém jindy než po koupání, přiložte nejdříve na dané místo vlažný obklad,
  • pro dítě volte oblečení z příjemných materiálů, které nedráždí pokožku, např. z bavlny, vyhněte se vlně a umělým vláknům,
  • dítě oblékejte přiměřeně okolní teplotě, aby se nadměrně nepotilo,
  • děti si často ekzém škrábou nebo si ulevují třením o lůžkoviny v postýlce, používejte proto měkká povlečení a prostěradla a stříhejte dítěti často nehty. Nejmenším kojencům je možné obléknout bavlněné rukavičky. Škrábání zvyšuje riziko bakteriální infekce kůže, proto byste se měli snažit mu zabránit.

Farmakologická léčba ekzému
O léčbě ekzému se vždy poraďte s lékařem. Při lehkém ekzému obvykle postačí režimová opatření kombinovaná se zvlhčováním pokožky (krémy  – Bioderm Atoderm, A derma ,Linola Vitella lotion, AD lotio od dr Konrad apod., koupelové oleje). Prospěšná může být také ovesná koupel . Při svědění lze aplikovat spray SOS od Biodermy či Cutalgan  od Adermy ( od 6 měsíců). Při zvýšených obtížích může lékař předepsat:

  • protizánětlivé masti s kortikoidy,
  • antihistaminika pro zmírnění svědění,
  • antibiotika (místní nebo celková) při bakteriální infekci kůže (nejčastěji Staphylococcus aureus).

Vliv výživy na atopický ekzém

U části pacientů může být atopický ekzém vyvoláván (nebo zhoršován) některými potravinami, např. mlékem, vejci, sójou, pšenicí, ořechy, čokoláda !  U nejmenších dětí je obvykle průkaznější eliminační dieta, tedy vyřazení dané potraviny z jídelníčku a její následné znovuzavedení se sledováním změn na kůži. V době, kdy je dítě ještě kojeno, drží eliminační dietu matka.

Kontaktní alergie

Kontaktní alergie se může projevovat podobně jako ekzém, ovšem jde o reakci kůže na styk s některou dráždivou látkou nebo alergenem. Nejčastěji jde o následující látky:

  • přísady do mýdel, šampónů, krémů, koupelových pěn a olejů a další dětské kosmetiky i některých léků,
  • přísady do pracích prášků a aviváží, barviva a bělidla na látky,
  • lepidla a barviva používaná při výrobě bot,
  • nikl v částech dětského oblečení (cvočky, zipy apod.),
  • některé potraviny, např. ovocné šťávy,
  • dětské sliny – reakce se pak objevuje na bradě nebo na hrudníku.

Léčba kontaktní alergie spočívá ve vyloučení styku s alergenem (dráždivou látkou). Ke zjištění alergenu může lékař využít kožní testy nebo pohovor s rodiči. Ke zmírnění obtíží (svědění) je možné předepsat antihistaminika.

Pro rodiče atopiků  by měla být povinnou literaturou  kniha – od jedné z největších odbornic  v ČR  MUDr.  Štěpánka Čapková    Atopický ekzém - Štěpánka Čapková

Molusky

Molusky jsou nakažlivé kožní onemocnění způsobené virovou infekcí, které se nejčastěji objevuje u dětí od 1 do 10 let, onemocnět však mohou i děti jiného věku či dospělí. Jediným příznakem nemoci jsou charakteristické výrůstky na kůži.

Molusky

Tyto výrůstky jsou zdrojem infekce a děti by se jich tedy neměly dotýkat. Infekce se přenáší dotykem postižených míst a dítě takto může přenést virus i na hračky, oblečení či ručník, odkud je možné se také nakazit. Dítě je infekční po celou dobu výsevu molusek a inkubační doba může být od jednoho týdne až po několik měsíců. Pravděpodobnost nákazy je však spíše malá.

Jak molusky vypadají

Molusky vypadají jako malé výrůstky na kůži, barva je obvykle světle růžová nebo bílá, nahoře bývá malý důlek. Velikost molusek u dětí obvykle nepřesahuje 5 mm. Mohou se objevit kdekoli na těle. Obvykle nebolí, ani nesvědí.

Děti by si neměly molusky škrábat, ani se jich jinak dotýkat, protože si je tak mohou přenést na další části těla nebo nakazit další osoby. Při pobytu v kolektivu by měly mít molusky překryté oblečením nebo přelepené náplastí. Pobyt v sauně, koupání v bazénu či jakékoli kontaktní sporty nejsou kvůli riziku šíření infekce vhodné.

Kdy kontaktovat lékaře

K lékaři zajděte vždy, pokud se u dítěte molusky objeví. Onemocnění není nebezpečné, ale je vhodné, aby vám lékař doporučil správnou léčbu. V některých případech je vhodné chirurgické odstranění molusek nebo použití speciálních krémů. V žádném případě neodstraňujte molusky amatérsky doma, ani na ně nepoužívejte žádné masti bez porady s lékařem.

V některých případech je možné molusky nechat i bez léčby, samy od sebe obvykle zmizí za 6 až 12 měsíců.

Kopřivka u dětí

Kopřivka je svědivá kožní vyrážka, která má podobu vystouplých červených míst různého tvaru i rozmístění po těle. Vyrážka může vypadat jako po kousnutí hmyzem, ale obvykle se objevuje ve větším počtu a na větší ploše (na celém těle, nebo jen na části těla, např. prsou nebo obličeji).

Příčiny kopřivky

Kopřivka není infekční onemocnění a není tedy nakažlivá. Příčinou je přehnaná reakce imunitního systému na nějaký vnitří nebo vnější podnět. Nejčastěji vzniká kopřivka jako reakce na:

  • jídlo – nejčastěji na arašídy, oříšky, vejce, mléko, sóju nebo ryby a mořské plody, ovoce – citrusy, jahody, rajčata apod.
  • kosmetika – krémy, gely na mytí, prací prostředek, aviváže , nové  (ještě nevyprané ) oblečení  apod..
  • jiné alergeny – kopřivka se u dítěte může objevit jako doprovodný jev i u jiných než potravinových alergií, např. alergie na pyly, srst zvířat nebo roztoče,
  • některé léky – nejčastěji antibiotika, ale mohou to být i jiné léky,
  • infekci – kopřivka může doprovázet např. nachlazení nebo jiné virové infekce, méně často se objevuje u bakteriálních onemocnění,
  • změny teplot – kopřivka se může objevit při náhlé změně teploty, např. přechodu z horka do zimy nebo obráceně,
  • kousnutí nebo bodnutí hmyzem.

Kopřivka se obvykle objevuje okamžitě po působení vyvolávajícího podnětu nebo max. o několik hodin později.

Léčba kopřivky

Kopřivka obvykle sama vymizí za několik hodin až několik dní. Ulevit od svědění mohou studené obklady nebo vlažná koupel. Jako první pomoc lze podat kapky Fenistil  (volně prodejné).

Při větších obtížích může lékař předepsat antihistaminika, která ztlumí imunitní reakci organizmu a omezí svědění, případně může předepsat i mast nebo injekci s kortikoidy se silnějším účinkem.
Důležité pro prevenci kopřivky je pokusit se zjistit její příčinu a pro příště se takovým situacím vyhýbat.

Kdy kontaktovat lékaře

Kopřivka může být nebezpečná, pokud postihne i vnitřní části těla, např. dýchací cesty. Pokud má dítě potíže s dýcháním, má oteklý jazyk nebo celý obličej, raději s ním zajeďte na pohotovost nebo volejte rychlou lékařskou pomoc. Lékaře také kontaktujte, pokud je kopřivka pro dítě velmi obtěžující, trvá déle než jen pár dní nebo se často vrací a vy nedokážete zjistit, co je její příčinou.

Průjem u dětí

Průjem je jedno z nejčastějších dětských onemocnění. Vyznačuje se náhlou změnou charakteru a frekvence stolic.

Při průjmu jsou stolice řídké až vodnaté a objevují se velmi často. Obvykle se nejedná o závažné onemocnění, u dítěte však může snadno dojít k dehydrataci a následně až k ohrožení života dítěte.

Příčiny průjmu

  • virové infekce – jsou nejčastější příčinou průjmů u dětí, původci infekce jsou nejběžněji rotaviry, dále pak adenoviry,  astroviry a další,
  • bakteriální infekce – původcem infekce jsou v tomto případě bakterie, nejčastěji salmonely, kampylobaktery, E. coli nebo shigely,
  • parazitické infekce – např. Giardia lamblia,
  • otrava jídlem – např. houbami,
  • vedlejší účinky léků – nejčastěji antibiotik,
  • potravinové alergie – např. na mléko, sóju apod.

Průběh průjmu

Průjem vyvolaný virovou infekcí obvykle začíná náhle z plného zdraví. Na začátku onemocnění dítě obvykle zvrací, je neklidné a má zvýšenou teplotu, popř. horečku.  Průjmové stolice jsou na začátku vodnaté a časté, k návratu k původnímu stavu dojde postupně během 7 až 10 dnů. Při bakteriální infekci se častěji objevuje krev ve stolici a zvýšená teplota nebo horečka trvají déle. 

Kdy kontaktovat lékaře

  • vždy, pokud se průjem objeví u dítěte mladšího 6 měsíců,
  • pokud má starší dítě průjmové stolice každou hodinu až dvě nebo častěji,
  • dítě vykazuje příznaky dehydratace
  • Příznaky lehké až střední dehydratace

    • dítě je neklidné nebo naopak unavenější a spavější než obvykle,
    • dítě méně často močí (u kojenců méně než 6 pomočených plen denně),
    • dítě má oschlé sliznice v ústech,
    • dítě při pláči méně slzí,
    • dítě – kojenec  má lehce propadlou velkou fontanelu
    • ztráta hmotnosti je do 10 %.

    Příznaky těžké dehydratace

    • dítě je velmi neklidné nebo naopak velmi spavé,
    • dítě má výrazně vpadlé oči,
    • dítě má chladné ruce a nohy,
    • dítě má výrazně suché sliznice v ústech,
    • dítě močí pouze jednou nebo dvakrát denně,
    • oči a velká fontanela jsou výrazně propadlé,
    • ztráta hmotnosti je nad 10 %.
  • zvýšená teplota nebo horečka trvají déle než 24 až 48 hodin,
  • ve stolici je příměs krve nebo má průjmová stolice tmavou barvu,
  • zvracení trvá déle než 12 až 24 hodin,
  • zvratky mají nazelenalou barvu, obsahují krev nebo vypadají jako kávová sedlina,
  • dítě má vystouplé břicho,
  • dítě odmítá jíst nebo pít,
  • dítě má silné bolesti břicha,
  • u dítěte se objeví vyrážka nebo má žlutou barvu kůže a očí,
  • řídké stolice trvají déle než týden.

Léčba průjmu

Většina průjmů je způsobena virovými infekcemi, na které neexistují žádné přímé léky. Léčba antibiotiky je nutná pouze u některých bakteriálních průjmů. Většina virových průjmů odezní sama v průběhu několika dní.

lehčích průjmů bez teplot a příznaků dehydratace se doporučuje pouze mírná úprava stravy s omezením tučných jídel a slazených nápojů. Pokud však dítě zároveň zvrací, je vhodné podávat rehydratační roztok (např. Kulíšek, Diarino, Vodníček…) v dávkování podle návodu.  Možno podávat dále  probiotika   a od  věku 4. měsíců i volně prodejné přípravky – Tasectan kids , Smecta, Enterol….

V případě těžších průjmů a zvracení jsou děti a především kojenci velmi náchylní k dehydrataci. V případě, že pozorujete u dítěte počínající známky dehydratace podejte mu rehydratační roztok v dávkování podle návodu. Pokud dojde k úpravě dehydratace (průjmové stolice přitom mohou stále trvat), je možné začít s podáváním přechodné stravy (rýže, mrkvové pyré, jablečné pyré, banánové pyré, kuřecí maso, suchary a starší pečivo). Nedoporučují se příliš dlouhé hladové pauzy, které nadměrně oslabují organizmus a mohou tak prodloužit rekonvalescenci. Při rehydrataci pomocí rehydratačního roztoku se kojení nepřerušuje. U dětí krmených umělým mlékem se podávání mléka přerušuje pouze v první fázi rehydratace (obvykle v trvání 4 hodin) a následně je opět podáváno stejné mléko jako před průjmem (je možné jej připravovat ze slabého rýžového odvaru). Černý čaj, džusy, coca-cola a podobné nápoje často doporučované při průjmech nenahrazují rehydratační roztok. Slazené nápoje mohou průjem naopak zhoršovat.

Pokud se rehydratace v domácích podmínkách nedaří, je nutné navštívit lékaře, který posoudí stav dítěte a navrhne další postup, např. hospitalizaci v nemocnici, kde je stav dítěte průběžně sledován a je zde možnost podat dítěte rehydratační roztok nazogastrickou sondou nebo intravenózně.

O podávání léků kojencům a batolatům, jejich dávkování a způsobu použití se vždy poraďte s pediatrem dítěte.

Zácpa

Zácpa u dětí

Zácpa je obvykle definována jako málo časté a obtížné (až bolestivé) vyprazdňování tuhé stolice.

U dětí jde o častý problém objevující se typicky v době zavádění příkrmů a pak ve věku mezi 2. a 5. rokem, kdy se děti učí samostatnosti. Déletrvající zácpa může být projevem jiného onemocnění, např. celiakie, onemocnění štítné žlázy či vrozených vad trávicí soustavy, ovšem daleko častěji se jedná u dětí o funkční onemocnění, kdy dítě cítí při vyprazdňování bolest a následně se snaží další vyprazdňování stolice oddalovat. Přitom dochází ke hromadění stolice ve střevě a dalšímu zhoršování stavu. V některých případech může dojít až k poškození svěrače konečníku, kdy dítě již necítí nucení na stolici a problém je nutné řešit s pomocí lékaře.

Zácpa u kojenců a batolat

U nejmenších plně kojených dětí není zácpa obvyklá. Stolice je u kojených dětí díky složení mateřského mléka obvykle měkká a vyprazdňování snadné, i když mezi jednotlivými stolicemi může být interval i několik dní. Mnohem obvyklejší je však u plně kojených dětí vyprazdňování několikrát denně. U dětí krmených umělým mlékem dochází k zácpě častěji. Na místě je v tomto případě porada s lékařem a případně změna podávaného mléka (vhodná jsou mléka obsahující probiotika).

Zácpa se poměrně často objevuje u kojenců v době zavádění prvních příkrmů. Důvodem je zřejmě složení prvních příkrmů z potravin, které typicky zácpu způsobují, např. rýže, mrkev nebo banán, a snížení množství vypitých tekutin (mléka).

U batolat se zácpa často objevuje v době učení na nočník nebo při nástupu do školky. V tomto věku může být příčinou vzdor dítěte proti učení na nočník, stres z nástupu do školky nebo i jen nedostatek soukromí pro vykonání potřeby v jiném místě než doma.

Dietní a režimová opatření proti zácpě

  • zvýšení podílu vlákniny ve stravě – zdrojem vlákniny ve stravě je především čerstvé i sušené ovoce a zelenina, nejlépe švestky, meruňky, hroznové víno, jablka, hrušky, hrášek, zelené fazolky nebo brokolice. Z ostatních potravin jsou vhodné např. ovesné vločky nebo celozrnné pečivo.
  • omezení potravin, které typicky vyvolávají zácpu, tj. především rýže, mrkve, banánů, bílého pečiva či sladkostí (čokoláda, bonbóny),
  • zvýšený příjem zakysaných mléčných výrobků, především jogurtů,
  • zvýšený příjem tekutin – aby byla dietní opatření účinná, je nutné zvýšit příjem tekutin, nevhodné jsou slazené nápoje a černý čaj, naopak vhodné jsou kromě vody také ovocné a zeleninové šťávy,
  • dostatek pohybu – u nejmenších kojenců cvičení nožičkami (přitahování k bříšku) a častější polohování na bříško (pod dohledem dospělé osoby),
  • nácvik pravidelného vyprazdňování – cílem nácviku je, aby dítě začalo správně vnímat  přirozené nucení na stolici a vyprazdňovalo se pokud možno pravidelně. Nejsnadnější je vyprázdnění zhruba 15 – 30 minut po jídle, nejlépe po snídani. Nácvik by měl probíhat v klidu, aby se nestal dalším zdrojem stresu pro dítě (i pro celou rodinu).

Kdy kontaktovat lékaře

  • pokud se zácpu nedaří řešit výše uvedenými opatřeními,
  • pokud se zácpa opakuje a přidávají se další problémy (nechutenství, bolesti břicha, silná bolest při vyprazdňování apod.),
  • pokud se ve stolici nebo na prádle objeví krev.

Farmakologická léčba zácpy (např. laxativy) by měla být vždy v rukou lékaře (pediatra či dětského gastroenterologa), který by s rodinou měl probrat postup léčby včetně dietních a režimových opatření. V některých případech je léčba dlouhodobá a může trvat i několik měsíců, než dítě překoná strach z bolestivého vyprazdňování.

Separační úzkost

Vznik a vývoj separační úzkosti u dítěte

Separační úzkost je normální fází vývoje dítěte. Projevuje se především pláčem a rozrušením, a to ve chvíli, kdy je dítě odděleno od mateřské osoby nebo se nachází v neznámém prostředí či mezi neznámými lidmi.

Mateřskou osobou je ten, kdo je s dítětem nejčastěji a ke komu si dítě vytvořilo zvláštní osobní vztah. Může to tedy být nejen matka, ale i otec, babička apod. Vytvoření tohoto vztahu (provázené a následované obdobím separační úzkosti) je pro dítě důležité, neboť pomocí něho si uvědomuje své místo na světě a postupně získává sebejistotu v ostatních vztazích. Profesor Zdeněk Matějček v knize Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte k tomuto tématu uvádí:

„Jestliže (skoro) vždy někdo přijde, když dítě přepadne úzkost, trápení, nepohoda, jestliže se (skoro) vždy dovolá pomoci, pak je nasnadě, že bude něco takového očekávat i nadále – bude mít důvěru ve své lidi. Pak je velmi pravděpodobné, že dospěje i k prazákladnímu poznání, že jeho svět není zlý. A odtud je už jen krůček k vyššímu poznání, že svět sám o sobě, svět obecně není zlý – že je možno lidem věřit – a že je možno s důvěrou hledět budoucnosti vstříc. A nic nám nebrání, abychom v této základní důvěře v lidi a svět hledali základy příštího životního optimismu.“

Vztah dítěte k ostatním lidem se vyvíjí zhruba následujícím způsobem:

  • Prvních 6 měsíců – dítě nerozlišuje mezi lidmi, kteří o ně pečují. Nechá se uklidnit každou osobou, která se chová láskyplně. V tomto období prožívají separační úzkost spíše rodiče.
  • 6 až 12 měsíců – dítě si vytváří specifický citový vztah k jedné osobě, která o něj nejčastěji pečuje, a cítí se v bezpečí pouze, pokud je tato osoba nablízku. V ranném věku děti ještě nerozumí času a prostoru a tak, když maminka odejde na chvíli do vedlejší místnosti, připadá jim, že zmizela navždy. Pláč se stává osvědčeným prostředkem pro přivolání maminky zpět.
  • 1 až 2 roky – dítě se učí samostatnosti, separační úzkost se projevuje především strachem z neznámých lidí a neznámého prostředí. Zatímco dříve dítě odpovídalo cizím lidem na jejich úsměv svým úsměvem, nyní je stydlivé, mlčí, schovává se za maminku nebo se dožaduje nošení.
  • 2 až 4 roky – separační úzkost by měla v tomto období postupně mizet. Dítě získává sebedůvěru, učí se komunikovat s dospělými lidmi i s ostatními dětmi. Je snadné ho něčím zaujmout a tak překonat případnou nejistotu a strach.
  • 5 let a více – většina dětí je v tomto věku natolik sebevědomá a samostatná, že se na příchod do školky (školy) nebo hlídání u babičky spíše těší, než aby to pro ně bylo zdrojem stresu.

U některých dětí přetrvává separační úzkost ještě v mladším školním věku. Pokud úzkost výrazně narušuje život dítěte (úzkost má např. tělesné projevy jako bolesti břicha, hlavy nebo zvracení a brání dítěti např. v návštěvě školy nebo v kontaktu s vrstevníky), může se jednat o separační úzkostnou poruchu, a rodiče by měli vyhledat odbornou pomoc.

Jak zmírnit separační úzkost

  • Nechávejte dítě alespoň na krátkou dobu na hlídání jiným osobám ještě před tím, než se u něj rozvine separační úzkost. Dítě si tak zvykne na přítomnost jiných lidí ještě v době, kdy dobře reaguje na každou osobu, která se chová láskyplně.
  • Odcházejte od dítěte až po jídle a spánku. Pokud je dítě hladové nebo unavené, prožívá separační úzkost silněji. Pokud je to možné, neopouštějte ho v době, kdy je nemocné nebo ho něco bolí.
  • Pokud je to možné, nechávejte dítě na starosti stále stejnému člověku, na kterého je dítě zvyklé. Střídání pečovatelů je pro většinu dětí stresující.
  • Trénujte odcházení od dítěte na krátký čas a postupně dobu prodlužujte tak, jak si dítě bude zvykat. Pokud od vás dítě samo odchází (např. do jiného, pro něj bezpečného, pokoje), nechte ho tam chvíli samotné. Podpoříte tak jeho pocit nezávislosti.
  • Nechávejte dítě hlídat v domácím prostředí, např. nechte babičku přijít k vám domů namísto toho, abyste vezli dítě k ní.
  • Pokud necháváte dítě jinde než u vás doma, snažte se, aby to bylo alespoň známé prostředí, kde už dítě předtím bylo s vámi a líbilo se mu tam. Zůstaňte s dítětem, dokud si v novém prostředí nezvykne, a pak teprve odejděte. Nechte dítě vzít si s sebou svou oblíbenou hračku, aby se cítilo bezpečněji.
  • Při odchodu buďte klidní a pozitivně naladění. Děti citlivě reagují na vaši náladu a rozpoznají jakékoli napětí v hlase nebo ve tváři.
  • Při odchodu řekněte dítěti, že odcházíte a ujistěte ho, že se zase vrátíte zpět, a pak odejděte. Vhodné je vytvořit si jakýsi rituál zahrnující vždy stejná slova a gesta, na která si dítě může zvyknout a postupně se naučit, co znamenají.
  • Po rozloučení už se nevracejte, ani nereagujte na pláč dítěte. Pokud se budete stále vracet nebo se rozhodnete raději nikam nechodit, jenom tím posílíte úzkostné chování dítěte a příště se situace bude znovu opakovat.
  • Neodcházejte bez rozloučení (třeba ve chvíli, kdy je dítě zabrané do hry). Dítě by pak mělo pocit, že se na vás nemůže spolehnout, a bylo by ještě úzkostnější.
  • Naslouchejte pocitům svého dítěte. Ujistěte dítě, že rozumíte jeho pocitům a ujistěte ho, že se vrátíte. Vhodnější je říct dítěti, že mu rozumíte a že ono vám také bude chybět, než mu říkat, že přehání a že se přece nic neděje. Nevysmívejte se dítěti.
  • Naopak posilujte sebevědomí dítěte. Chvalte dítě pokaždé, když udělá něco odvážného nebo samostatného. Později mu jeho úspěchy ještě připomeňte.
  • Dodržujte dohody s dítětem. Zejména si dejte záležet na tom, abyste dítě vyzvedli v dohodnutém čase nebo se včas vrátili domů. Pokud se zpozdíte, dejte to vědět osobě, která dítě hlídá, aby to mohla v případě potřeby vysvětlit dítěti.