Spánek – poruchy

Poruchy spánku se vyskytují nejméně u 30 % dětí (10–20 % starších dětí, 30–50 % kojenců a batolat). Důsledkem poruch spánku u dětí nejsou jen probdělé noci celé rodiny. Zvláště u starších dětí se nedostatečný spánek projeví poruchami chování, nálady, hyperaktivitou, zhoršuje se fungování paměti, schopnosti abstrakce, soustředění, prodlužuje se reakční čas, schopnost rozhodování, plánování a řešení – sečteno a podtrženo – jde hodně dolů školní výkon. Ospalé děti jsou podrážděné, neklidné, impulzivní, někdy plačtivé…Prostě nejsou ve své “kůži” – a to platí i pro jejich rodiče. U rodičů potom mluvíme o sekundární spánkové deprivaci – dítě nespí, ruku v ruce s tím i rodič musí bdít… Zdravý novorozenec prospí 20 hodin denně. Když je bdělý a nanapaný, je klidný nebo občas zapláče. Některé děti pláčou častěji ve dne, jiné v noci. Tohle všechno je velmi individuální, proto se nesnažte své děti napasovat do tabulek. Všechny informace v článcích musíte brát maličko “s rezervou”, protože každý z nás je unikátní “kus”. Kéž by všechny nemoci a děje v lidském těle probíhaly u všech úplně stejně, to by byla klinická praxe o tolik jednodušší!! Rytmus spánku se u kojence vyvíjí postupně, proto se také spánek dítěte v prvních týdnech života velmi liší od spánku dospělých (dětičky spí přerušovaně v průběhu dne i noci – 60 % jejich spánku tvoří neklidný spánek, takže se častěji než dospělí dostávají do stavu bdění nebo úplného probuzení, i když se snažíme kolem nich chodit po špičkách a modlíme se, aby někdo nezazvonil). V průběhu 4. a 5. měsíce dětí spí po celou dobu zhruba stejný počet hodin a v noci se budí pravidelně na jídlo, od 6. měsíce již většinou nevyžadují noční krmení (večer dáváme kašičky, které lépe zasytí), takže spí celou noc – tzn. 10 hodin, ve dne spí většinou jednou dopoledne a jednou odpoledne (a maminka se konečně může klidněji vyspat, i když moje maminka vždy říká, že se musela chodit dospávat do nočních služeb do nemocnice :D)). V průběhu 9.-10. měsíce začne dítě vynechávat dopolední spánek, takže během dne spí většinou už jen odpoledne, v noci spí stále 10 hodin. Jak jsem zmiňovala již výše – délka spánku a jeho potřeba během dne je velmi individuální!!

Kolik toho má tedy dítě circa naspat?

  • čtyřměsíční až roční dítě mezi 14 a 16 hodinami denně
  • roční až dvouleté děti spí 11 až 14 hodin denně
  • tří až pětileté děti 10 až 13 hodin denně
  • šesti až dvanáctileté děti 9 až 12 hodin denně
  • třinácti až osmnáctiletí teenageři 8 až 10 hodin denně

V novorozeneckém věku se se skutečnými poruchami spánku setkáváme velmi malinko, nejčastěji s tímto problémem přicházejí úzkostní rodiče nebo rodiče, kteří mají spíše “pohádkové” představy o tom, kolik má dítě naspat. Nebo si myslí, že dítko nemůže přes den či noc zaplakat, bojí se, že dělají něco špatně. To je přirozené a každý lékař strach rodiče chápe, tedy měl by… V tomto případě je úkolem lékaře vysvětlit rodičům problematiku a snažit se jim navrhnout úpravu režimu či relaxační techniky, které by prospěly “celé domácnosti”.

Dítě pláče, když:

  • je mu horko nebo zima
  • tlačí jej špatně oblečená košilka
  • má hlad či žízeň
  • není dlouho přebalené
  • zlobí ho bříško nadýmání
  • může jít také samozřejmě o začínající onemocnění

Je samozřejmě správné hledat příčinu častého pláče, ale je třeba, aby maminka nespěchala, není třeba na pláč okamžitě reagovat, je vhodné vyčkat pár minut, promlouvat k dítěti klidným tichým hlasem, někdy stačí dítě hladit, použít dudlík. Některé novorozence stačí „zavinout“ do zavinovačky na suchý zip a dítě spí klidněji. POZOR! Zavinovačku nestahujte příliš! Pokud se dítě neuklidní, pátrejte po některé z výše uvedených příčin. !!! Vždy je ale nutné dítě podrobně vyšetřit a vyloučit organickou příčinu obtíží !!! Tedy nespinká dítě proto, že ho něco bolí? Nebo nezačíná u něj nějaká nemoc? V kojeneckém věku je nejčastější insomnií (= obtížné a prodloužené usínání, opakované noční probouzení nebo předčasné ranní probouzení):

  • porucha z naučených asociací při usínání, dítě je zvyklé usínat při určitém rituálu – při krmení, v náruči maminky, při houpání. Když tohle nenastane, dítě nedostane impuls ke spánku. Mnohdy jsou rodiče “otroky” svých dětí, protože se nenaučí usínat samostatně, bez asistence rodičů a ve své postýlce. Stejné podmínky pak vyžadují při nočních probouzeních, která jsou v tomto věku vzhledem k jiné struktuře spánku (více paradoxního spánku, hodně spánkových cyklů) normální. Při nesplnění podmínek dítě odmítá ulehnout…A rodiče se tak vlastně stávají otroky, protože musí neustále vstávat a uspávat. Proto je vždy lepší dítě “nerozmazlit” a nechat dítě spát ve své postýlce, ideálně v dětském pokojíčku, aby si zvyklo ihned. Potom se velmi těžko odnaučuje spaní s rodiči a má problém např. i ve školce. Noční probouzení může být u starších kojenců a batolat spojeno s konzumací většího množství tekutin (obvykle více než 350ml) z naučeného pocitu hladu – tzv. syndrom nočního ujídání/upíjení. Nesmíme zapomenout, že velkou roli hraje temperament dítěte (někdo holt potřebuje hodně utahat, aby usnul jako šípková růženka).
  • Poruchy výživy (hlad a zase hlad, nebo naopak moc napapané bříško, které bolí)
  • Nevhodná spánková hygiena (dlouhé sledování TV z postele, nepravidelný režim, mobil v posteli…) – předškoláci, pubertální děti
  • “Emoční klima” v rodině (rodiče se hádají, dítě se bojí, sourozenec mu narušuje spánkový cyklus…)
  • Nedostatečná vazba dítěte a pečující osoby – dítě se musí cítit při usínání bezpečně!! Souvisí to s celkovou situací v rodině, hádky rodičů…
  • S prvními zoubky se může přechodně vyskytnout bruxizmus – vrzání zoubkama o sebe. Jde zpravidla o krátkodobou poruchu, která nebývá důvodem k “léčení” a postačí edukace rodičů. Bruxismus se objevuje i v dospělosti – řeší se nasazováním speciální dlahy na zuby, abychom si zuby neničili. A partneři si holt musí zvyknout